Vyberte stránku

Stojím před bytem snoubenců, kterým jdu na svatbu. Vítá mě nevěsty tchýně, která nevěstu obléká do šatů. V bytě velikosti garsonky je přítomen i nastávající manžel a i ten pomáhá s přípravou. To že by nevěstu neměl vidět v šatech, se tady vůbec nehrotí. „Bude to trochu jiná svatba, tradice – netradice, no…“ Hlásí mi tchýně a bere z lednice připravené mísy se salátem. „To je v pořádku, hlavně když oni dva jsou s tím v pohodě:)“ Říkám já a beru si do parády dekorace na auta. A za chvíli už jedeme na obřad. Obřad je v plném proudu. Trochu ho ruší fotografka, respektive kamarádka snoubenců, která se ujala focení. Chudák je červená až za ušima. Focení obřadu je frkot a foťák v tom osvětlení nereaguje tak, jak je slečna zvyklá z domu. I polibek je tedy potřeba zopakovat.

Ale i přes tu nedokonalost má několik lidí slzy v očích.

Patřím mezi ně i já. Slza mi ukápla, když k oltáři nevěstu vedl můj manžel a zahrál si tak na nevěsty náhradního tatínka. To uvědomění, že mají spolu tak krásný vztah a že si právě jeho vybrala pro tento důležitý moment a také můj pocit, že tento skvělý taťka jednou povede k oltáři i naši dceru, byl pro mě prostě silný doják. Po obřadu nastává další focení. Nervozita fotící slečny už jde mírně stranou. I přes ne příliš vysokou kvalitu foťáku si novomanželé focení užívají. Chtěli nízkonákladovou svatbu a prostě nějaké fotky pro svou vzpomínku. Nepotřebují super kvalitní fotky na výstavu v muzeu, dokonce ani na internetu.

Nízkonákladová svatba pokračuje občerstvením ve vesnické hospodě.

Interiér je nazdoben v podobném stylu, jako když se brávali naši rodiče. Ale to tu nikomu nevadí. Ani mě. Tradiční svíčková se nekoná. Maso z grilu všem postačuje. Zábava na svatbě žádná připravená není. Ale svědkyně i já s manželem dovedeme improvizovat, takže  na místě dvě hry zpuktujeme. Sice nejsou dokonale připravené, ale přesto se všichni baví a to nemá chybu. Kolem rautových stolů projde tchýně nevěsty s podomácky připravenými mísami s občerstvením a opět vysvětluje, kdyby někdo čekal něco hogo fogo: „No je to taková jiná svatba, no!“ A já opět říkám „To je v pořádku. Je to krásná svatba!“ Pozor, kdo by si myslel, že to ode mě byla přetvářka, tak věřte, že nebyla.

Věřte, že to byla opravdu krásná svatba.

Věděla jsem to, když jsem pozorovala nevěstu, jak je šťastná. Nebo když jsem si vybavila, co všechno dříve ve svém životě prožila. Nebo když jsem blíže poznala jejího manžela a jeho úžasnou rodinu. Tak to byl prostě ten nejvíc pocit. Pocit, že teď je opravdu šťastná a že má novou skvělou rodinu.

Několik nedokonalostí…

Po tomto svatebním víkendu, kdy jsem se svou kolegyňkou chystala svatební výrobky pro nevěsty, které objednávají přes můj e-shop, kolegyňka se mě zeptala: „A jaká byla vůbec svatba?“ A já vzhledem k tomu, že se obě ve svatebních přípravách vyznáme, tak jsem měla tendenci tak trochu odborně hodnotit a začala jsem vyprávět o nedokonalostech. „No, byla taková nízkorozpočtová. Celkově ty přípravy moc nehrotili. Fotografka měla trochu problém při obřadu. Výzdoba žádná sláva. Prostě tak jak to v té hospodě zdobili před dvaceti lety, tak stejně to bylo i teď…“

A jedna velká dokonalost!

Ale pak jsem obrátila a všechny výčty nedokonalostí jsem s nadšením převýšila tou největší dokonalostí: „Ale byla to krásná svatba! U obřadu tekly slzičky. Bylo vidět, jak jsou oba rádi, že našli jeden druhého a jsou prostě spolu. Bylo vidět, jak se mají rádi. Oba si svou svatbu užili. Bylo prostě vidět, jak jsou spolu šťastní!“ „No tak… Tak to přece to nejdůležitější!“ Prohlásila má kamarádka. A já jen dodala: „Jo přesně to je to nejvíc!“

Co říct závěrem? A proč jsem šla s tímto příběhem ven?

Důvod, proč jsem tento příběh zveřejnila, je prostý. Často ve svatebních internetových diskusích pozoruji honbu nevěst za dokonalou svatbou. Tak právě Vám, milé nevěsty, které se také někam honíte, chci nabídnout i jiný pohled nebo nadhled. Až budete mít zase pocit, že se z těch všech příprav a shánění všelijakých dekorací snad už zblázníte, nebo až budete vyčerpáním padat na hubu (omluvte mi ten výraz, ale jiný mě nenapadl), tak si vzpomeňte na tento příběh. Zpomalte, škrtněte z nekonečného seznamu miliontou první věc, ale klidně i těch milion věcí před ní a zapište si do diáře příprav, že to nejdůležitější nejsou tuny organz a dekoračních kamínku, ale láska a prostě jen tak šťastně a pohodově spolu strávit svůj den.

A ještě něco prásknu… Ani má svatba nebyla dokonalá.

I přestože jsem tenkrát po dokonalosti také tak trochu prahla. A při té honbě za dokonalými věcmi jsem podcenila několik organizačních záležitostí. A o ty se s vámi ráda podělím. Sepsala jsem je do Svatebního průvodce, který si můžete zdarma stáhnout. Uložit Uložit Uložit Uložit Uložit Uložit Uložit Uložit Uložit Uložit Uložit Uložit Uložit Uložit Uložit

Uložit

Pavlína Hanáčková
Pavlína je zakladatelkou značky svatebních výrobků Hany Wedding. Vytváří především oblíbené doplňky pro zábavu na svatbách a oslavách. Svatební práce i život ji daly zkušenosti, nadhled a radost z tvorby. Díky tomu inspiruje nejen nevěsty, jak udělat významný den pohodový a osobitý a jak zvládat přípravy s radostí a jak si k těmto příležitostem něco jedinečného vyrobit. Je autorkou koutku svatební zábavy a svatebního průvodce zdarma 7 tipů pro pohodovou svatbu a spokojené hosty.