Na co jsem přišla na „dovolené“ a proč tomu neříkám dovolená

Srp 30, 2017 | O mé práci | 0 komentářů

Letošní prázdniny jsem doma moc nepobyla. No vlastně ani ty loňské. Vyrazit na cesty mám ráda. Jo jo, říkám tomu cesta. Tohle slovo u mě nabírá větší smysl než „dovolená“.

Proč pro mě „dovolená“ není dovolená?

1) Nikomu si nemusím dovolovat

V tomhle mám prostě výhodu, můj šéf jsem já sama. Takže když si řeknu, že na celé léto odjedu pryč, tak prostě odjedu. (Nezáviďte, má to i mínusové stránky.)

2) Na „dovolené“  tvořím a pracuju

Nelitujte mě. Vybrala jsem si to dobrovolně. Ani mě neodsuzujte jako workohlika. Na „dovolené“ to totiž není práce běžného typu. Na svých cestách jsem sedala k práci (s nohoma hore u kafe nebo ulehala do houpací sítě s blokem a tužkou) jen v momentech, kdy mě popadla nová jasná a čistá myšlenka, nový nápad.

A takové nápady a myšlenky mi na cestách nebo v přírodě chodí často. Když jsem na místě, kde se cítím dobře, hlava je čístá, duše šťastná, že je uprostřed té čisté přírody, ve které se cítí nejvíc dobře, tak pak prostě ty správné myšlenky a nápady chodí. Nesoustředím se na žádné termíny, musy a mělabychy. Prostě jen jsem. A po nasátí těch krásných prostě jen být okamžiků, mi skáčou uvědomnění, kdo vlastně já sama jsem, co mě dělá šťastnou.

A skáčou nápady na mou další tvorbu nebo na to, jak svou radost předat dál. A přijdou takové nápady, které by doma u počítače nikdy nepřišly, na které by v běžném pracovním tempu nebyl prostor.

A tak na „dovolené“ často tasím svůj blok a zapisuju. Nebo si jen tak zavřu oči a sním, plánuju. Maluju si svý sny a představuju si, jaké to bude až je proměním ve skutečnost. A aby myšlenka a snění neutekly, zase si je zapisuju nebo si rovnou sepíšu kroky, které chci podniknout až budu zase u počítače nebo ve své dílně.

Taky plánuju, co by bylo fajn udělat jinak, abych efektivně u toho počítače mohla plnit své nápady a neskočila zase pohlcená jen ve vyřizování mailů nebo prokrastinování u sítí (na to jsem mimochodem přišla také na dovolenené, že houpací síť mi přináší mnohem větší uspokojení než síť onlajnová – zejména ta fejsbůková – jsem/byla jsem závislák – drže mi palce, ať do ní zase nespadnu, jo?:)

3) Je to v hlavě

Znáte tu klasickou otázku, kterou lidi po návratu z „dovolené“ pokládají? Myslím tu větu, když sedíte první den po dovolené v kanceláři a kolegové na vás soucitně hledí a ptají se „Tak co, zpátky v realitě?“

Dřív jsem se taky tvářila otráveně, že jsem teda zpátky a je to vopruz. Dnes to tak nevnímám, je mi dobře i po návratu. Realita je pro mě všechno, co je okolo mě. Kdekoliv. Sice jsem byla čtrnáct dní u moře, kde jsem nemusela nic. Ale to pro mě neznamená, že to byl jen sen, ze kterýho musím spadnout (pravda, líp se vrácí s pocitem, že za týden zas zvedám kotvy jinam). Ale i to byla realita, byla to součást života, takového, jaký ho chci.

„Byla to cesta na místo mimo domov. Cesta po silnici i po mé mysli. Byla to hlavně cesta, ze které si můžu něco odnést (a tím nemyslím suvenýr). Můžu si tu pohádku, ten sen, ten pobyt na Marzu nebo na višni, můžu si to všechno vzít k sobě domů. Aspoň trošku. A nebo hodně. Můžu, když budu chtít.

Můžu si vzít poznání. Hóódně poznání. Můžu, když budu chtít. Můžu se zamyslet, čím to je, že na „dovolené“ jsem tak happy a doma to není. Co tam bylo jinak?

Míň věcí, které mám nahromaděné u sebe. Míň starostí, které můžu i doma zkusit házet za hlavu. Delegování zodpovědosti, kterou i po návratu můžu předat nebo vypustit (nemusím urvat všechno).  Víc vypínání mobilů, víc času stráveného venku, v lese, který mám i doma relativně kousek za barákem…

Zkuste to taky. Zkuste zaměřit svou mysl na to, co bylo na dovolené tak super a co z toho si můžete přenést do běžného života…

Tak co, najdete něco? Věřím, že jo.“

Na co jsem na svých cestách přišla já?

1. Je to prostě boží jen tak být.

2. Je to někdy sakra těžký jen tak být tady a teď a nic neřešit. Ale už vím, co mi pomáhá:

— příroda, les, voda, hory

— rodina, kamarádi a lidi, se kterými je mi dobře

zábava, tvoření a činnosti, který mě vtáhnou a nepustí

— a hlavně rozhodnutí, že chci vypnout. Že se fakt může dít cokoliv, ale mě teď zajímá jen to, že házím šutry do vody

3. Miluju šipkovanou a taky fáborkovanou, stopovanou a geocaching

4. Miluju přírodu

5. Miluju Vyskoké Tatry a chci tam žít (když ne na důchod, tak aspoň jeden týden za rok – to se mi už víc než půlku mého života pravidelně plní:)

6. Ráda chodím bosa. (Sakra, proč jsem na to nepřišla dřív?)

7. Vlastně mě baví i vařit (když jsem na to správně naladěná), i když jsem ještě nedávno tvrdila (a možná to za týden zas budu tvrdit), že vaření mě teda jako fakt vůbec nebaví

8. Miluju tvoření a potřebuju ho pro svůj spokojenej život

9. Potřebuju tvořit a pracovat tak, aby to bylo v souladu se mnou. Abych to byla já, taková jaká jsem zrovna v danou chvíli.

Prostě, když jsem zrovna plná euforie ze svých cest, tak o tom napíšu. I když to třeba nikdo nebude číst (plíís, dejte lajk, jestli jste četli) a nikoho to třeba zajímat nebude a měla jsem v diáři naplánováno, že by se na blog zase hodilo něco o svatbě (to bude jindy, ok?).

Když nemám náladu vyrábět něco svatebního, ale chci plíst košík, tak si upletu košík. A když jsem zrovna smutná, prožiji si i ten smutek, nebudu si hrát na to, že jsem happy.

10. Chci prožívat radost, štěstí, euforii, dobrou náladu (a jestli mi zrovna chybí, je na čase připomenout si předchozí body)

11. Chci svou radost sdílet a předávat dál lidem, kteří o ni stojí.

12. Učím se soužití a respektování ostatních lidí a chci to dotáhnout ještě o pár levelů dál. Nikdo není lepší nebo horší. Každý jsme prostě jiný a pro každého je dobré něco jiné.

13. Nepotřebuju k životu moc věcí. Všechno důležitý mám v sobě a v lidech okolo sebe. Míň věcí a podnětů okolo sebe = víc jasná a čistá mysl a spokojenější život.

14. Změna místa je super pro novou inspiraci. Ve finále je ale jedno, kde jsem. Štěstí není venku, ale uvnitř.

Tip: Zkuste si taky sepsat seznam toho, co máte rádi a co vás dělá šťastnými. Uvidíte, že až přijde na návštěvu stav „všechno mě štve“, bude se takový seznámek hodit:)

PS: Máte něco podobně jako já? Našli jste v mém příběhu něco stejného? Jestli jo, napište mi, jsem zvědavá:)

Měkké přistání z Marzu, višně nebo „dovolené“ přeje

Pavlína

Pavlína Hanáčková
Pavlína je zakladatelkou značky svatebních výrobků Hany Wedding. Vytváří především oblíbené doplňky pro zábavu na svatbách a oslavách. Svatební práce i život ji daly zkušenosti, nadhled a radost z tvorby. Díky tomu inspiruje nejen nevěsty, jak udělat významný den pohodový a osobitý a jak zvládat přípravy s radostí a jak si k těmto příležitostem něco jedinečného vyrobit. Je autorkou koutku svatební zábavy a svatebního průvodce zdarma 7 tipů pro pohodovou svatbu a spokojené hosty.