Bylo úterý. Den, kdy odesílám balíčky svého e-shopu a den, kdy večer chodím na jógu propojovat své tělo i duši. To se mi ale moc nedaří. Na hodinu jógy jsem přišla úplně vyčerpaná skoro jako tělo bez duše. Minule se mi zase naopak stalo, že to byla spíš duše bez těla. Obojí se mi teď ale daří synchronizovat málo kdy. Cvičitelka mi oznámila, že z mého těla neproudí energie.

Není divu. Poslední dobou ve mě energie není.

Se svatbami v květnu se roztrhl pytel a s rozlučkami se svobodou ještě více. A tak pracuji každý den, víkend nevíkend. Volné večery pro sebe nebo trávené s manželem skoro neznám. Začátkem týdne dodělávám výrobky, balím, odesílám snad milion balíčků. V úterý odpoledne se s tím dovalím na poštu. A hned po poště ta jóga, na kterou se mi nedaří naladit se.

Ani během šavásany se mi nestane, že by nedorazila nějaká myšlenka na mou práci. Pozitivní je, že mi naštěstí během jógy nechodí myšlenky na to, co musím, ale na to, co chci a přichází nové úžasné nápady. Ale čistě s čistou hlavou a prožitkem Tady a Teď se mi zatím moc být nedaří.

yoga-1313114__340

 

Po józe si dávám doma vanu se svou dcerkou. A následně se jí omlouvám, že s ní nebudu hrát obvyklou honičku s pyžamem v ruce.

V duchu se omlouvám i svým zákazníkům.

Omlouvám se jim za to, že tento večer nebudu trávit obvyklé dvě hodiny odepisováním na maily ani potvrzovat nové objednávky ani psát nevěstám, že jejich balíček je už na cestě. Po několika měsících práce bez přestání a posledních opravdu náročných týdnech už nemám sílu na nic.

Padám do postele a výjímečně vyhrávám soutěž o to, kdo usne jako první, já. Vzbudí mě písnička doprané pračky, vstávám jdu pověsit prádlo. Znovu se mi nedaří usnout, tak otevírám ebook Myšlenky tvoří realitu, ke kterému jsem slíbila napsat recenzi. Přečtu jen pár odstavců.

Upadám do hlubokého spánku.

Z toho mě v 10 dopoledne probere telefon. (Je úžasná ta moje holčička, že mě nechala takto dlouho spát.) V telefonu slyším „Dobrý den, neruším? Potřebovali bychom 20 šerp a pytel placek na rozlučky. No, do pátku by to bylo fajn.“ Poděkuji za objednávku, ale omlouvím se, že bohužel termín nejsem schopná splnit, ale dodám do několika týdnů.

Vstávám a další den může začít. Po pozdní snídani přijela na domluvenou schůzku obchoďačka z pošty a domlouváme efektivnější způsob odesílání balíčků. Pak obepisuju a sháním nové pracovníky, kamarády, které prosím o pomoc s mou prací.

Vím, že potřebuji pomoc.

Vím, že práce se na mě valí čím dál víc a už to sama nezvládnu. Mám nápady, co komu předat, co vše zefektivnit, změnit, přenastavit. Ale také vím, že než se pustím do těch změn, které mají nálepku „včera bylo pozdě“, musím dát brzdu sobě samé.

Potřebuji se teď zastavit.

Potřebuji teď nechat některé věci odplavat, znovu se nadechnout a pak začít jinak. Jdu cvičit, meditovat, odpočívat, dýchat….

Když nemůžeš,zastav

A tak si dávám pauzu. A co v té pauze dělám?

  • První tři dny jsem nedělala snad vůbec nic. Nešlo to. Tedy pár dechových a meditačních cvičení jsem zvládla.
  • Další den, který měl být pracovní, jsem místo práce uklízela pracovnu. (Když vše dělám ve spěchu a nevracím věci na své místo, za čas je pracovna v dost nepřehledném a nepoužitelném stavu.)
  • Další dny uklízím doma. (Když kvůli práci kašlu na domácnost, tak ta je také v dost špatném stavu.)
  • Ventiluji přetlak pohybem (Byla jsem to já, kdo tentokrát vyzval dcerku ke skákání na posteli nebo skákání v hlubokých kalužích.)
  • Přesouvám si jógu z uspěchaných úterků na klidné středy.
  • V práci dodělávám jen to nejnutnější, vypouštím, co mi už nesouží a posouvám termíny, říkám o pomoc svým pomocníkům.
  • Další dny se snažím  věnovat sobě a rodině.
  • A pak pomalu zlehka zavádím změny, kterých jsem se bála, ale které mi opravdu pomáhají.
  • A nakonec s novou energií a radostí začínám s novou prací a realizací nových nápadů.

DSC_0120

Tento cyklus už jedu po několikáté. Několikrát se mi stalo, že jsem jela na plný plyn, až jsem dojela. A pak se musela rozjíždět hodně pomalu.

Je to pro mě impulz a motivace už nejezdit na plný plyn, ale spíš plynule a s pravidelnými přestávkami. A tím mít cestu příjemnou a plnou energie a radosti z ní.

Když spěchám v autě a jedu stylem plyn brzda, většinou dojedu na místo rychle, ale tu cestu si také moc neužívám a na konečné stanici nejsem ve své kůži. A možné následky, to je kapitola sama pro sebe…

 Máte to někdy také tak? Ať už s prací, různými povinnostmi nebo třeba s přípravou svatby? Pokud ano, jaké to je? Pro mě většinou nic moc. Naštěstí mě ale vždy největším presu naskočí a zachrání věta „KDYŽ NEMŮŽEŠ, ZASTAV SE!“

Přeji hezké a klidné dny

Pavlína

PS: A když nemůžete, zastavte se, zjednodušujte, říkejte si o pomoc a udělejte si něčím radost:)

PS2: Četli jste už mých 7 tipů pro pohodovou svatbu a spokojené hosty? Stáhněte si je ve Svatebním průvodci zdarma>>

ebook svatební průvodce

Pavlína Hanáčková
Pavlína je zakladatelkou značky svatebních výrobků Hany Wedding. Vytváří především oblíbené doplňky pro zábavu na svatbách a oslavách. Svatební práce i život ji daly zkušenosti, nadhled a radost z tvorby. Díky tomu inspiruje nejen nevěsty, jak udělat významný den pohodový a osobitý a jak zvládat přípravy s radostí a jak si k těmto příležitostem něco jedinečného vyrobit. Je autorkou koutku svatební zábavy a svatebního průvodce zdarma 7 tipů pro pohodovou svatbu a spokojené hosty.