Jednou v noci…
„Je jedna hodina v noci. Nemůžu spát. A tak tu sedím s počítačem na klíně. Tohle se mi za poslední měsíce stává často. Moje hlava by někdy potřebovala mít tlačítko VYPNOUT.“
Sice tam toto tlačítko chybí, ale já jsem vynalézavá a přišla jsem na to, jak by to vypnutí šlo zajistit. Ten způsob je sice méně komfortní, bolestivější, někdy i plný slz, ale zaručený. Je to jak s papiňákem, pára musí ven, jinak by bouchnul.
Já páru uvolňuji psaním
Téměř denně si píšu krátké myšlenky do deníčku a těmi náročnějšími zahlcuji svůj počítač. Pomáhá mi to, starosti jsou vyventilované, problémy nachází východiska a řešení, nové nápady jsou zaznamenané a jsou tak o velký krok blíž ke své realizaci.
A největší přínos – já po fázi „jsem naštvaná, nic nestíhám, nevím co dál“ dojdu do stavu „cítím se skvěle, mám spoustu energie a chci ji předávat dál“.
O týden později…
„Je ráno, čistím si zuby a přemýšlím o tom, že hned po ranní hygieně bych měla jít pracovat na svatebních objednávkách. Nějak na to teď zrovna ale nemám náladu. Radši bych se věnovala tvorbě svých webových stránek a psaní svatebního průvodce.
U toho čištění zubů si tak nějak přemýšlím, proč mě čím dál víc láká práce „od počítače“, na které ujíždím i v noci, když nemůžu spát, místo tvoření rukama, na které jsem byla dřív neskutečně závislá.
A přišla jsem na to, proč to tak asi je
Když jsem v roce 2012 začala tvořit svatební výrobky, chodila jsem denně do práce. Večer si už moje hlava potřebovala odpočinout a na řadu přišly ruce. Ty tvořily a tvořily a hlava měla svou chvíli oddechu. Mé svatební výrobky se na Fleru úspěšně prodávají.
Dnes jsem už třetí rok doma s dcerou a mé ruce tvoří stále
Kromě svatebních výrobků ale mé ruce tvoří také věže z kostiček, domy z lega, hrady z písku a také pomáhají vytvářet abstraktní díla z vodovek. A najednou si místo rukou čím dál víc o práci říká má hlava. A zjistila jsem, že i má hlava dokáže nevěstám něco předat stejně dobře jako umí mé ruce nevěstám vyrábět svatební výrobky.
Zjistila jsem to, když si u potvrzení objednávky a následné emailové komunikaci s nevěstami píšu a předávám jim dál své zkušenosti. Zjistila jsem to na svatební výstavě, kde se mě nevěsty ptaly, co a jak budou pro svůj den potřebovat. A nebo když si ke mě přicházely pro radu, co a jak si mohou na svatbu samy vyrobit.
A tak jsem tady…
„Hned po čištění zubů a nahození krému na obličej jsem odhrnula ze stolu rozdělané svatební zakázky a zapnula počítač. Tak právě sedím u svého blogu. Tady je můj prostor, kde nechávám volně plynout své myšlenky a ruce jsou nasvataveny na autopilota a ťukají do klávesnice to, co se zrovna mé hlavě přichází na mysl.“
A zjišťuju, že takle mi je opravdu dobře.
Že takováhle práce, kde jsem otevřená veřejnosti a mohu jít na trh ne jen se svými výrobky, ale i se svými myšlenkami a celkově být sama sebou, mě naplňuje a dává mi to smysl. Proto jsem tady, taková jaká jsem.
Přestávám být anonymní. Přestávám být schovaná za své výrobky a značku Hany Wedding.
Začínám být více otevřená a začínám vystupovat jako já Pavlína Hanáčková
A těším se, že tím dám své práci nový rozměr
A těším se na Vás – zákazníky, čtenáře, návštěvníky, nevěsty, ženichy…
A zároveň děkuji všem svým zákazníkům za stovky objednávek. Díky neustále rostoucímu zájmů o moje výrobky má práce roste a já tak dostávám další a další motor objevovat další možnosti a cesty kam svou práci směřovat dál.
Děkuji za to:)
Pavlína Hanáčková