Krásný Vánoce! Tyrkysový…

Pro 22, 2018 | Vánoce, Za spokojený život |

„Tenhle kousek má dvě osmset. Může být, pane?“ Hlásí prodavač kaprů a kousek s mírou 2,8 kg mu mlátí ocasem v kbelíku na váze.

„No radši většího.“ Vybírá si zákazník a kousek 2,8 míří zpátky do kádě.

Podběrák šmátrá zase v kádi, kde mrská jeden ocas vedle druhýho. Ještě aby ne. Ocas je jediný, čím můžou ty ryby hýbat. V kádi je poněkud narváno. Možná ještě víc než v obchoďáku.

„Tak tři třicet. Co říkáte?“

„Jo, beru.“ No vida, hledaná dokonalost nalezena na druhý pokus.  Tak šup s ním do černého sudu a do kufru u auta.

Na rozloučenou jeden cákanec z kádě ocasem kapra (zatím neznámé váhy) mé dceři do obličeje. Chtěla jsem ji ukázat  kapry jako tradici Vánoc. Tak jak ji znám z Ladových obrázků, kde si je lidi po zasněžených náměstích nosí v síťovkách a cestou se potkávají se známými a podávají si ruce a přejí  krásné svátky. I já si toto předvánoční období takle pamatuju ze svého dětství.

Jenže tady je to jiný. Sníh nikde. Jen mokrá zem před kádí. A spousta šupin na ní. A obchoďák. Hned za kádí. A spousta lidí. Krásné svátky si přejí jen tak mimochodem. Hlavně rychle nakoupit. A pak zase někam letět. Ale vážně – hlavně rychle!

I my jdeme nakoupit. Ale hlavně pomalu. A hlavně si to užít. A nezapemenout na nic z pečlivě nakresleného seznamu. Hlavně na mandarinky a banány.

„Nepšipadá ti, že jsou ty kuchažky ve stresu?“

Nadhodí dcerka u pultu s uzeninou.

„Hm, asi trochu jo.“ No nic dokončíme akci a jdeme se uzavřít do naší bubliny. Domů. Doma na nás čeká rozložený gauč, deka a stromeček. (Stromeček = koště z lesního prořezu.) Ozdobený od třetí adventní neděle. (Ozdobený = ozdobený jen v horní části, ozdoby dole nedrží. Nevím proč a kočka říkala, že taky neví.) Dobrý nápad to byl, užít si Vánoce o týden dřív.

Vlastně za to může ten bacil. Kašel. A moribundus. Ten, který nás dostal týden před Vánoci na ten rozložený gauč. A já mu za to děkuji. Takle hezky mě zpomalit a uzemnit. To, co jsem si dřív přála – mít vánoční pohodu už před Vánocemi a né až po nich, protože dřív to prostě nestíhám. Protože dělám všechno do poslední chvíle. A na poslední chvíli.

A přitom ono to vlastně ani není nutný. Kde je psáno, kolik druhů cukroví mám mít? Kolik dárků máme dát? Kolik jídla máme nakoupit? Kde je psáno, do kolika obchoďáků máme zajet?

V reklamním letáku je to psáno.

A taky v televizi to říkali. Na Nově o tom mluví už od srpna. Že nás to zase čeká…  A taky na instagramu to bylo vyfocený. Ty načinčaný krabičky cukroví. Ty dokonalý dárky, který rozhodně musíte koupit. A na fejsbůku to taky bylo. „Jé, hele Monika s dětmi – no ty maj krásnou vánoční fotku. Nepudem se taky vyfotit?“ „Jé hele, Petruželkovi dnes koupili jedli v horbachu. Za dvanácet. No to je docela drahý. No ale je krásná. Nepudem si ji taky koupit tam?

Jo, všude to píšou. Co všechno musíme mít. A taky všude píšou, že se nemáme stresovat. Že o tom ty vánoce nejsou. Píšou to, no… Tak jako já tady. To jsou ty rádoby dobré motivační rady, co? Ale to máte fuk. Jak víte, že ti, co to píšou, to tak opravdu maj? Ani já nejsem konzumem nepolíbená. Jen jdu rok po roce, kousek po kousku cestou, která mi víc vyhovuje.

No spíš… Hledám tu cestu. Ladím a přemýšlím, jak mi to vlastně vyhovuje nejvíc. Hodně dárků? Trochu dárků? Deset druhů cukroví? Nebo pět? Pět stačí. Nebo jen rohlíčky? No tak radši linecký. A úlky. Ale víc už ne!

Umytá okna? Nebo radši umytý vlasy? Vlasy jsou důležitější. A úsměv. Ten je nejvíc. Jen si ho nenechat sebrat, když vám někdo blízký řekne „nemám ráda Vánoce, nebaví mě něco shánět“.

Jo, to se může stát. Ale to rozhodnutí, jestli je chceme mít rádi nebo ne, je jen na nás. Nebo v nás? Nikdo jinej za to nemůže. Vánoce za to nemůžou. Za nic nemůžou. Jen my za to můžem. A jen my s tím něco zmůžem.

Jen my. Jen já. A taky  Ty.

Ale jen když budeme chtít. (Ale nemusíme chtít. To taky není nutný.)  Anebo jen tak, jak budeme chtít. Tak jak si to namalujeme. Třeba na růžovo. Ale můžeme i na černo.  Já mám raději bílou. A modrou. Tyrkysově!

Krásné Vánoce.

Pavlína Hanáčková
Pavlína je zakladatelkou značky svatebních výrobků Hany Wedding. Vytváří především oblíbené doplňky pro zábavu na svatbách a oslavách. Svatební práce i život ji daly zkušenosti, nadhled a radost z tvorby. Díky tomu inspiruje nejen nevěsty, jak udělat významný den pohodový a osobitý a jak zvládat přípravy s radostí a jak si k těmto příležitostem něco jedinečného vyrobit. Je autorkou koutku svatební zábavy a svatebního průvodce zdarma 7 tipů pro pohodovou svatbu a spokojené hosty.