To jsem já…

Obyčejná duše hlavou neobyčejně v oblacích a (bosýma) nohama na zemi pevně stojící.

 

Od Matky Země energii přijímající.

 

Holka částí sebe být dítětem si dovolují.

 

Radost si dopřávající.

 

Kreativitou a tvořivostí proudící.

 

Matka, bezpodmínečně milující, bezpečný přístav tvořící.

 

Partnerka sdílení a podporu poskytující.

 

Milenka svou jedinečnost a energii cítící.

 

Žena zranitelná, ale ve své síle stojící.

 

S rukou na srdci pochopení, sílu a energii dál předávající.

A taky jsem citlivka. Dar vysoké citlivosti jsem si s sebou na tento svět přinesla. Než mi skoro v pětatřiceti došlo, že je to dar, ze kterého mohu využívat vysokou kreativitu, vnímavost, naladění a porozumění, „užila“ jsem si druhou stranu své verze. Jak už to u nás empatů bývá, už od dětství (nebo ještě dřív?) jsem si přitahovala do života lidi manipulativní, neempatické, energii vysávající. Od zcela zjevné výchovné manipulace, proti které jsem od dětství statečně a vzdorovitě rebelovala (tady se fakt jako musím poplácat po rameni), jsem to dotáhla až k té dlouhodobé skryté, ve které jsem byla jako moucha uvězněná v neviditelné pavoučí síti. I tady se musím poplácat po rameni, protože tady jsem to dotáhla taky daleko. Až na samé dno, kde jsem se dotkla pocitu a uvědomění „Aha, tak tohle je ten moment, kdy si člověk řekne, že už tady nechce být.“

Jenže já tady jsem. A cítím, že jsem tady správně.

Cítím, že to co jsem si prožila, prožívám a žiju, byla a je cesta a velký zdroj poznání.

A cítím, že tímto poznáním mám provázet druhé.

Žít svůj potencitál kreativity a naladění.

A tak tady jsem. Pro sebe, pro Tebe, pro nás.