Prosím vás, tenhle článek nebude o tom, jestli narychlo uspořádat svatbu, když jste těhotná a jaksi jste do toho nestihli praštit, nebo to nechat až po porodu. (Taky častý téma.) Bude to o tom, jak vztah ovlivní role rodičovství a že to „ano“ je po dítěti jiný než před ním.

Mám poslední měsíce intenzivní období, kdy se na mě z různých stran hrnou informace a vztahové „problémy“ např. od kamarádek a z dalších stran. Věřím, že všechno má nějaký důvod a něco si z opakujících situací máme vzít. Já jsem si  z toho vzala dva hlavní důvody, co si s tím mám počít.

První důvod jsem si našla v prohloubení vděčnosti. (Mimochodem pěstování vděčnosti je skvělý recept, jak se ze životních pastí nezbláznit. Ale o tom jindy.) Uvědomuju si, že zdravý vztah není samozřejmost. Že když o něj nebudeme pečovat, trávit spolu čas jako partneři (ne jen jako rodiče), mluvit spolu, udržovat společné zájmy, svěřovat se, tak že to prostě může jít do kytek.

Trochu i podezírám vesmír z toho, že si ze mě dělá poslíčka, abych tyhle informace poslala dál. Takže to právě dělám. Když na to mám nástroj zvaný blog, tak abych to skrs něj předala Vám.  Lidem. Tobě. Ženám.  Ženám, kterým to může pomoct nebo které si řeknou „Aha. Uff, nejsem v tom sama“.

Protože… pokaždé když vyslechnu další podobný příběh, nabídnu podporu a pak jen tak mimochodem prohodím: „Podobných příběhů už jsem pár slyšela.“, tak následuje překvapené: „Fakt? No… a já myslela, že jsem divná.“

Tak prosim tě… neblbni… Nejsi divná! Jasný?

Vztah po dítěti

Tak a teď k věci. Pozoruju okolo sebe, že snad každý vztah, do kterého se narodilo dítě (děti), zaskočila  změna. Pozitivní i negativné.  Opět je zajímavé, že když se mi někdo svěří s tou negativní zkušeností, tak má pocit, že „To se snad děje jen mě, ostatní jsou tak šťastní!“.

Ale je to bublina, protože to špatný se na veřejnosti většinou nesdílí. A už vůbec se to nesdílí na sociálních sítích, kde trávíme tolik času. Tam se vystavují zásadně jen obrázky z těch růžových obláčků. Když jsme zrovna obklopeni šedým mrakem, necpeme to tam. Toho si nesmí nikdo všimnout! Psst!

Takže ženy, pokud něco takového prožíváte a máte pocit, že to nikdo jiný tak nemá, tak se těmi myšlenkami nenechte zdeptat, jo?!

A teď asi nechápou holky, které ještě dítě nemají, v čem je vztah jiný. Vždyť mít děti je přece společným snem většiny párů, ne?

Jde o to (nemám to vědecky doloženo, ale  vypozorováno a na vlastní kůži a duši otestováno), že život po dítěti je a bude jiný než před ním. Zaprvé je dítě pouto a neodmyslitelná část nás samotných, která k nám už prostě patří. A za druhý vás to změní jako osobnost. Hlavně nás ženy to změní. Brutálně. Každou. Říkaly mi to v těhotenství a já jim nevěřila. Ok, měly jste pravdu.

A nemění to jen nás ženy, ale může to změnit i vztah.  Pozitivně i negativně. Tu pozitivní změnu většinou vidím prvních pár měsíců po narození dítěte, kdy jsou oba i přes nevyspání pořád v euforií hormonů a štěstí z toho, že jsou rodina.

Negativní změny zas pozoruji období cca roku až dvou a dál, které žena stráví na mateřský (mlíko nejen na kojící podprsence, ale i v hlavě… nemyslim to zle). Kdy už nežije tak atraktivní život, kdy času na normální život je míň, času kdy jsou spolu partneři sami, je míň, nebo se někam vytratil úplně. Období, kdy je potřeba řešit výchovu dítěte a najednou třeba narazíte na třecí plochy, že v některých otázkách máte každý jiný názor a ani jeden se ho nechcete vzdát (hodně blbý toto!).

Jsou to věci, kterým se dá v určité míře předcházet a pracovat na nich (komunikace, komunikace, komunikace!) (Mimochodem, na toto téma jsem vloni povídala na webináři Jak si udržete spokojený vztah) . Ale prostě stejně najednou zjistíte „Aha, tak to jsme se tady poznali v něčem, co jsme o sobě dřív nevěděli.“

A teď to zní jako průšvih, ale ono to vlastně může být hodně prospěšný. Protože jestli tohle narážení na třecí plochy ustojíte, najdete z toho společnou cestu, tak jste vítězové. Právě jste složili zkoušku z „v dobrém i ve zlém“. To je totiž to, co si na svatbě slibujeme, ale vlastně možná ani nevíme, do čeho jdeme.

Protože jsme všechny významy toho „ve zlém“ třeba ještě nezažili. Nezažili jsme je v roli rodičovství. Což je role hodně výrazná. A v tom vidím malé plus u párů, kteří si „nestihli“ říct ANO před etapou rodičovství. Protože pokud si ho řeknou po této zkušenosti a myslí to upřímně, tak už vědí, co všechno to ANO vlastně znamená.

Ať dokážete říkat ANO na společné řešení  výzev ve vztahu a životě, přeje

Pavlína

PS: Máte podobnou zkušenost nebo naopak jinou? Chcete se k článku na něco zeptat? Napište do komentářů na FB, IG, tady nebo pošlete zprávu🙂 A budu ráda za sdílení, ať se článek dostane k těm, komu může pomoct:)