Dneska mám bed office,  píšu z postele. Jsem trochu nemocná, trochu unavená, ale spokojená:) Spokojená po akci Svatebního korzování – neboli svatebního veletrhu jinak, na kterém jsem byla jako vystavovatel se svatebními výrobky Hany Wedding.

Svatební korzování je svatební veletrh, který jde proti proudu klasických svatebních akcí. Byl v prostorách staré industriální haly, která byla sice místy děsivá, ale plusové body má za hezky upravenou kavárnu. Už ty prostory ukazují, že jde o svatbě přemýšlet i jinak než si pod slovem svatba představit zámeckou naškrobenou klasiku s kýčovitě lesklým saténem všude kolem.

Než jsem na tuto akci dopravila, měla jsem krušnou noc. Nemocná, unavená z balení věcí, trochu hladová, protože jsem večer neměla náladu chystat si jídlo. Místo toho jsem měla nápad lupnout do sebe dva paraleny, že mě jako třeba přes noc uzdraví a vyrazím ráno fit. No nebyl to dobrý nápad. Hlava a hrudník mi celou noc zběsile tepaly, tělo se mi vznášelo někde ve vzduchu a strašně rychle se točilo kolem dokola. (Aha, tak tohle znamená, když vám někdo v opilém stavu řekne, že mu čtyři chlapi točí s postelí a vy vidíte, že tam žádní čtyři chlapi nejsou.) To je hnus velebnosti a nejde to zastavit. A  nejde zastavit ani ta písnička „Šmoulí párty začíná“, která k tomu točení hezky v hlavě hraje do rytmu. A nejdou zastavit ani ty myšlenky „sakra chci v klidu spát“ nebo „co když se nezvládnu vyspat, nebudu odpočatá, nezvládnu ráno ve 3:45 vstát, nezvládnu v tomhle stavu 3 hodiny řídit, nezvládnu v nemocném stavu celý den stát na nohou a mluvit s lidma, nezvládnu večer dojet zpátky?“.

Jsou ty mé noční strachy vždycky divoký, ale nakonec vždycky všechno dobře dopadne. A tak jsem ráno vstala. Hlava mě sice pořád třeštila, oči unavený, u pusy dva opary, na bradě dva beďary:) Uvařila si na cestu jednu termosku zeleného matcha čaje a jednu termosku bylinek (paralen jsem radši nechala doma – ten už jsem si užila dost), zapakovala jsem do tašky mejkap, ať se mě lidi nelekaj a vyrazila jsem. Nabrala jsem s sebou do auta milou pasažérku, pomocnici, společnici (upozornila ji, že mi má připomenout, ať ten mejkap včas vytáhnu a použiju). No a byl to moc fajn holčičí výlet, že i třeštění hlavy se dalo zvládnout.  A dokonce i celý den na nohou byl skvělý a užívala jsem si ho.

Jako matcha čaj je machr, energii dodat umí, ale největší nakopávač je být na fajn místě s fajn lidmi.

A to se tady povedlo. A to je ten důvod, proč tohle dělám.

Pravidelně jezdím taky do Brna na Wedding Bazaar a říkám tomu Wedding Camp – no prostě po česku tábor. Protože se těším i na ostatní vystavovatele, které zase po roce potkám. A protože jsou milý, přátelský, všichni jsme nadšeni pro ten svůj obor a pro pomoc nevěstám. Tak Korzování byl letos můj druhý skvělý tábor. Jako narovinu, kdybych jela na nějakou klasickou velkou svatební výstavu běžných svatebních kravaťáků, kteří se předhání, kdo se bude moct pyšnit lepší veletržní cenou a kdo uloví víc kontaktů pro svůj byznys, tak to prostě tábor nebude a motivaci překonat únavu mít nebudu.

Přátelé ze svatebního tábora

Na „svatebních táborech“ nebo prostě na neklasických svatebních výstavách je to prostě jiný. Všichni ukazují svou práci, kterou dělají s nadšením, nikdo nesoupeří, konkurence tady neexistuje, protože každý nabízí něco trochu jiného a svým způsobem osobitého.

Moc ráda se podělím, kteří vystavovatelé mě na Svatebním korzování zaujali. Tady jsou:

Nejen přání na přání

Tak hned naproti nás byl stánek Nejen přání na přání. S touto paní (nebo slečnou? sakra nevím…) jsem se potkala už Brně a pravidelně sleduju její práci na facebooku. A taky se přiznám, že na ní občas žárlím, že to má sakra hezký a hezčí než já, ovládá scrapbooking a svatební oznámení a má to všechno v přírodních tónech a prostě takový hezký. Nakonec jsem byla ráda, že jsme byly naproti sobě a mohly se seznámit a popovídat. Já jsem tím sundala svou bariéru, že je to konkurence (i když žárlit na budu pořád, protože to má fakt hezký no…). Ale dokonce jsme společně posdílely postupy, co a jak vyrábíme. Chápejte, tohle  doma nemáte s kým probrat a najednou se na druhé straně republiky najde někdo, kdo používá stejné techniky a má podobné problémy. Takže moc fajn popovídání, děkuji za to:)

Le Petit Joie

Lucka je fajn květinová dáma, která vyrábím nádherné věnečky a ozdoby do vlasů. Potkávám se s ní taky v Brně a také s ní moc ráda vždycky prohodím pár slov. Je moc milá, dělá svou práci s nadšením, věnečky má opravdu nádherné, kvalitní. A moc se mi líbí, jak umí komunikovat s nevěstami, poradí, doporučí, nechá vyzkoušet, když nevěstě věneček nesedí, narovinu to řekne a doporučí jiný a každá nevěsta od ní odchází moc spokojená.

Instagraf

Z instagrafu jsem byla vedle jak ta jedle. Je to taková forma fotokoutku, ale trochu jiná, než na kterou jsme/jste zvyklí. Funguje to tak, že se vyfotíte kdekoliv, kdykoliv, zveřejníte fotku na instagram, dáte pod ní hashtag, který je pro danou akci s instagrafem domluvený a v okamžiku, kdy fotku zveřejníte, tak se začne fyzicky(!) tisknout z instagrafové budky.

Na svatbách mě tohle příjde super v tom, že se nemusíte s fotkami omezovat jen na místo fotokoutku, ale můžete použít fotku jakéhokoliv místa svatby, z kterékoliv části dne. Můžete zveřejnit nějakou hezkou momentku, kterou jste zachytili třeba před obřadem a pak vklidu po hostině u dortu a kávy ji přes instagram necháte vytiskonut v budce a přímo na místě svatby ji můžete pověsit na nástěnku do zábavného koutku, vlepit do svatební knihy nebo někomu věnovat na památku. Moc se mi taky líbí, že jsou fotky v krásném čtvercovém formátu i s vytisknutým hashtagem. Co když instagram nemáte nebo na svatbách starší generace nemají? Hostesky s instagrafu vás vyfotí tabletem a fotku k vytisknutí pošlou přes jejich účet.

Foto Setvus

A poslední moje nejmilejší setkání úplně nakonec. To jsem si tak nakonec řekla, že bych se ráda podívala ještě do zadních řad veletrhu, kam jsem ještě nezavítala. Upoutal mě krásný dřevěný stánek s fotkama, tak jsem se zastavila, koukám, pak si všimnu cedule Foto Setvus a jsem v úžasu, protože tahle fotografka fotila mou svatbu! Ale už je to nějaký ten pátek, navíc jsem s ní nebyla v posleních letech kontaktu a dělí nás od sebe dost kilometrů. Tak jsem začala nejistě a pro jistotu vykala: „Vy jste Petra?“ A ano, byla to ona a poznala mě. Moc příjemně jsme popovídaly, zavzpomínaly na focení svatby. A bylo to moc fajn setkání, za které jsem ráda.

A Petra je úžasný sluníčkový pozitivní člověk, focení s ní je zábava a fotky má krásné, takže určitě moc moc doporučuju na focení. A nemusíte být ani z Plzně, aby přijela vyfotit vaší svatbu (já taky nebyla a přijela k nám).

A no právě i s Petrou jsme si tak hezky zhodnotily, jak je takováhle svatební výstava úžasná, jak tady vystavovatele společně navazují kontakty, spolupracují, berou si na sebe vizitky, doporučují dál svým nevěstám. A takovýhle lidi prostě na klasických svatebních výstavách s kravaťákama nenajdete.

A proto na takovéhle akce moc ráda jezdím. A proto mi nevadí jet přes půlku republiky. A proto jedu i ve stavu, kdy jsem unavená a nemocná, protože na tu dobu, co jsem tam, ožiju a nechávám si tou atmosférou a lidmi dobít baterky.

A tohle doproručuji i všech nevěstám – vyberte si na svou svatbu lidi, kteří svou práci dělají s nadšením a dobijou vám baterky:)

Přeji krásné svatební přípravy:)

Pavlína

Pavlína Hanáčková
Pavlína je zakladatelkou značky svatebních výrobků Hany Wedding. Vytváří především oblíbené doplňky pro zábavu na svatbách a oslavách. Svatební práce i život ji daly zkušenosti, nadhled a radost z tvorby. Díky tomu inspiruje nejen nevěsty, jak udělat významný den pohodový a osobitý a jak zvládat přípravy s radostí a jak si k těmto příležitostem něco jedinečného vyrobit. Je autorkou koutku svatební zábavy a svatebního průvodce zdarma 7 tipů pro pohodovou svatbu a spokojené hosty.